Když si v mysli zpětně přehrávám vystoupení krajského hejtmana Michala Rabase na setkání s občany obce Sloupnice ohledně vedení koridoru rychlostní silnice R 35, zmocňuje se mne frustrace z toho, jak je možné tak dlouho mluvit a přitom nic neříct, a to ani na konkrétní dotazy. Musím si na to dát při kázání velký pozor. Přesto několik důležitých sdělení přece jen zaznělo.
To první řekl pan hejtman hned v úvodním proslovu. Pardubický kraj chce pojmout rychlostní silnici R 35 jako obslužnou komunikaci, navzdory tomu, že je to v rozporu se zadáním ministerstva dopravy, které chce postavit komunikaci tranzitní. V praxi to znamená, že každý, kdo bude chtít jet z Hradce Králové nebo Liberce do Olomouce, Brna či Ostravy, bude muset ve Vysokém Mýtě odbočit a udělat si vyhlídkovou jízdu přes sloupenské kopce do úzkého a hlubokého údolí Ústí nad Orlicí a České Třebové, aby se posléze opět přiblížil původnímu směru silnice č. 35 a pokračoval dále na Moravskou Třebovou. Jinou možností bude vyhlídkovou jízdu si nedělat a pokračovat po původní silnici č. 35 přes Mýto a Litomyšl a odbočit před Svitavami. Bude to rychlejší, levnější a v zimě i méně nebezpečné.
Další důležité sdělení se týká hlasování o konečné variantě koridoru, která bude zanesena do Územního plánu Pardubického kraje a dále rozpracována. Jak uvedl pan hejtman, "na beton" se má rozhodnout tento rok, tedy na některém z příštích zastupitelstev. Zvrátit výsledek tohoto hlasování bude pak už velmi obtížné a pozdější přivazování se ke stromům bude sice mediálně zajímavé, ale málo účinné. Představitelé Pardubického kraje projevili značnou předvídavost, co se týká hlasování, když již platí za podrobné zpracování tzv. severní varianty.
Posledním, pro mne poněkud překvapivým sdělením, byla váha odborných argumentů, které byly zmiňovány a dokonce promítány na plátno. Pečlivě připravené tabulky plné čísel týkajících se ceny, převýšení, počtu nutných omezení rychlosti (na 100km/h je to 11:3) aj., opatřených razítkem ČVUT a dalších důvěryhodných ústavů, mají váhu papíru, na kterém jsou napsány. Vůbec se o nich nediskutovalo. Pan hejtman má svoje tabulky, které pečlivě, spolu s ostatními, dva roky studoval a ty mu ukazují přesný opak. Na druhou stranu nejvyšší krajský politik přítomné opakovaně ujišťoval, že slyší jejich hlas (tedy hlas lidu) a bude na něj reagovat.
Přeloženo to znamená, že ve světě politiky nerozhoduje racionální úvaha, ale spíše hrubá síla. Dajíli se masy do pohybu, je nutno jim ustoupit, předhodit nějakou oběť nebo alespoň z části vyhovět jejich požadavkům. Ze všeho nejdůležitější je ovšem udržet je v lhostejné otupělosti, nezájmu (stejně se nic nezmění) nebo nejlépe nevědomosti (ať to tam za nás rozhodnou, jinak to nejde). V tomto případě se to bohužel nepovedlo, i když se veřejnost probudila "za pět dvanáct". Kdyby se podobné akce konaly již před prvním hlasováním 18. 12. 2003, nemuseli jsme dnes takto zoufale volat o záchranu.
Na závěr lze tedy především povzbudit "lidé, bděte", rozhodující chvíle jsou teprve před námi. Ještě je čas projevit svůj postoj. Obracejte se na své volené zástupce a sdělte jim svou vůli. Nepodléhejte infekci amnézie, aby ti, kteří před třemi měsíci usilovali o vaše hlasy, viděli, že sledujete jejich počínání a za příští čtyři roky budete účtovat. Všeho do času! |
